Silné emoce. Úžasná žena. Meryl Streep

Před rokem na předávání Zlatých globů měla americká legendární herečka Meryl Streep úžasnou řeč, kterou jsem pro vás rozebrala. Pojďme se nechat unést silou myšlenek, které jdou upřímně od srdce. Doporučuji nejdřív se  podívat na video a pak číst dál. Video má 6 minut a anglické titulky si můžete zapnout v pravém dolním rohu.

Prezentace plná emocí, empatie a ženského vůdcovství

Na úvod vidíme křehkou starší ženu, která zlomeným hlasem prosí o shovívost, protože ztratila hlas a také bude muset číst z papírků. Zároveň za touto křehkou schránkou můžeme tušit velké pohnutí, silné emoce a obrovskou touhu sdělit svým posluchačům, co má na srdci, i když ji její tělo zrazuje.

Kontext

Pro kontext. Tuto řeč Meryl Streep přednesla krátce po té, co prezident Donald Trump zasedl v Bílém domě a Amerikou cloumaly velmi silné emoce.

Prezentace není určená jen celebritám v sále, počítá s tím, že ji natáčí televize a že bude svým dopadem přesahovat zdi slavnostního sálu.

Hned na začátek tne Meryl do živého. Hollywood, novináři a cizinci jsou označováni jako padouchové dnešní doby v Americe. A tato věta se stává červenou linií, která spojuje celou řeč. Je dostatečně kontroverzní a zároveň vtipná, aby vzbudila očekávání.

Všichni padouchové Hollywoodu

Pro ilustraci toho, z jak různých kultur lidé v Hollywoodu jsou, Meryl vyjmenovává několik slavných hostů, na které se může kamera zaměřit. Odtahuje tak pozornost od sebe, zapojuje publikum, vtahuje do své prezentace další osobnosti, které tak nepřímo dávají jejím slovům váhu. V této fázi prezentace nabírá na síle, jako by potřebovala tuto podporu, aby se mohla pustit do ostřejšího tepání establishmentu.

První velký potlesk si vyslouží věta, že bez cizinců v Hollywoodu bychom mohli koukat jen na sport a "mixed marchal art's which are not the arts". Intonací a vzrůstajícím důrazem tvoří Meryl první výrazný vrchol, naviguje publikum, že tady se tleská a ukončuje první tematický okruh o cizincích. Méně zkušený speaker by v tuto chvíli zřejmě řekl: "Teď jsme si pověděli o cizincích a dále se budeme věnovat novému prezidentovi." Což je zcela férový způsob ukončení myšlenky. Meryl používá silnou pointu, gradaci hlasu a ticho. Funguje to stejně a je to efektnější.

Nestojí mi za to, abych jej jmenovala.

Dále Meryl popisuje jedno z vystoupení Donalda Trumpa, které ji osobně znechutilo. Úžasné je, že tato pasáž je jako malá hádanka. Postupně odkrývá detaily, abychom pochopili, o kom mluví, o jaké situaci se zmiňuje a čím je Trumpova řeč působivá a zároveň ponižující. Nevysloví jeho jméno, jako by se o něj nechtěla špinit. Zároveň si můžete všimnout krásné slovní zásoby a barvitých obratů, která jde do přímého kontrastu se slovním projevem Donalda Trumpa.

Když říká, že tento Trumpův projev ji jistým způsobem zlomil srdce, její hlas, který v předcházejících minutách nabral na síle, opět vypoví službu. A jasně vidíme, odkud se berou ty silné emoce. Meryl nám ukazuje, že opravdu s novým prezidentem trpí. Nepopisuje své emoce, vidíme je v surové podobě, se slzami na krajíčku. Říká, že strašné na tom je, že vzor silného muže, který drží moc, ukazuje ostatním cestu a vlastně dává svolení k nerespektujícímu jednání.

V této chvíli sahá ke krátkým větám, až sloganům. Násilí, plodí násilí. Doprovází je jemným, ale důrazným gestem, které působí skoro jako pohyby dirigenta, který dává důraz na klíčovou pasáž symfonie, až skončí v tichoučkém pianisimu.

Apel

V tu chvíli se odstřihne, narovná a pokračuje směrem k tématu novinářů. Hlas je najednou pevný, projasní se. Před chvílí tu stála moudrá, ztrápená žena, teď je tu zase silný leader, kretý nás vede v tématu dál. Požaduje, aby tisk ukazoval na nepravosti a vyzývá i přítomné v sále ke konkrétním krokům, koho a jak mohou podpořit, aby práva novinářů nebyla potlačována.

Do potlesku říká, že má ještě jednu věc na srdci. Tlačí ji čas, protože tato vystoupení na Zlatých Glóbech mají velmi omezený čas a v tuto chvíli velmi pravděpodobně už výrazně přetahuje časový limit. Přesto stojí pevně, nespěchá, pouze utíná potlesk publika.

Velké srdce a slzy

Začíná krátký osobní příběh a připomíná ostatním hercům potřebu aktivní empatie. V tu chvíli se zamyslí a předpokládám, že jí jde hlavou, jestli by tu myšlenku neměla více rozvinout. Ale jde dál, čas neúprosně běží.

Zakončuje vzpomínkou na svoji přítelkyni Carrie Fisher, která nedávno zemřela, a hlas se Meryl opět láme, tentokrát slyšíme, že opravdu pláče. Zmiňuje jedinou větu od přítelkyně: "Vezmi své zlomené srdce a udělej z toho umění." Děkuje, odchází, vidíme slzy. Žádné velké finále, žádné shrnutí. Jen těžké, smutné memento.

Síla, opravdovost a emoce

Je to velmi silná prezentace silné ženy, která se nebojí ukázat svoji zranitelnost i bolest. Svoje zklamání a zhnusení z nového prezidenta, bolest ze ztráty přítelkyně, silnou osobní odpovědnost ke společnosti, umění i umělecké komunitě. Tato řeč je krásnou ukázkou ženského leadera. Silného a zároveň prožívajícího emoce. Není nám za ni trapně, nebojíme se jejích emocí, dokáže je držet na uzdě a ukázat tolik, aby nás zasáhla, pohltila do svých myšlenek, ale nezatěžuje nás odpovědností za její bolest, spíše probouzí empatii a nechává nás silně přemýšlet o nás samotných.