Prezentace jsou jako Vánoce - dávání a přijímání dárků

Čím dál častěji si všímám, jak prezentátorky při vystoupení před publikum ovládne strach. Dokud povídají ve skupině o svém projektu, nebo jen tak klábosíme na konzultaci nad kafem, jsou uvolněné a volně dýchají. Jakmile si ale stoupnou a mají formulovat myšlenku, jejich tělo ztuhne, dech je mělký, hrdlo stažené. Čím to je?

Nejsem neurověděc, takže nechci obviňovat amygdalu, insulu ani mozkový kmen, čili plazí mozek. Zjednodušeně můžeme říct, že software našeho mozku byl kalibrován stovky miliónů let, aby perfektně plnil roli ochránce naší křehké tělesné schránky před nástrahami okolí. A jen velmi nedávno se nám vyvinul neokortex, díky kterému jsme schopní logických úvah. Co to znamená v prezentacích?

Ztuhni / uteč / zaútoč

Když si stoupneme na podium a zasvítí na nás reflektory, náš starý mozek vysílá tělu jasné signály, že jsme v ohrožení. Podle toho, jak mozek situaci vyhodnotí, pošle nám do těla záplavu hormonů, která říká ztuhni, uteč nebo zaútoč. Znáte to u sebe? Stalo se vám, že jste nastoupili na začátku prezentace ztuhli a pak nastoupili s daleko větší energií, až agresivitou a samotné vás to překvapilo? Možná váš mozek vyhodnotil, že publikum je ekvivalent cizího pravěkého kmene, který vám přišel sebrat oheň. Nejčastější pocity, které známe všichni, jsou právě ztuhnutí těla a mluvidel.

Neokortex pomůže

Moderní mozek (neokortex) může hodně pomoci. Zkusite si pojmenovat, co by byl ten nejhorší důsledek, kdybyste tuto prezentaci úplně pokazili? Pokud nejste vrcholový státník, tak odpověď bude dost pravděpodobně, že se nestane nic hrozného, při nejhorším ublížíte svému egu. To bolí, ale je to součást rozvoje.

Někdy ale náš neokortex neslyšíme, i kdyby nám křičel amplionem do ucha. 

Comfort zone - stretching zone - panic zone

Možná to znamená, že jste v panice. Panika je starší a silnější ségra trémy. Při prezentování se můžeme pohybovat v zóně komforu, kde nemusíme vynakládat velké úsilí a jde to samo. Pro týdenní reporty nebo drobné prezentace před pár lidmi je to jistě dobrý mód, který šetří vaše baterky, ale příliš vás nerozvíjí.

Stretching zone je místo, kde chcete být, pokud na sobě záměrně pracujete. Máte pro prezentaci jasný cíl, kterého chcete dosáhnout, a co se na jeho splnění chcete naučit. Dovolujete si experimentovat. Stojí vás to úsilí, ale máte své tělo i emoce pod kontrolou.

Panic zone znamená, že jste ztratili kontrolu nad svým tělem a myšlenkami. Třeba se vám neovladatelně roztřese hlas, derou se vám slzy do očí atd.

Najděte si, kde u vás v těle panika bydlí.

Jak z paniky ven? Zkoumejte ji, jak její nástup vypadá? Co dělá s vaším tělem? Soustřeďte se na svůj dech a hluboce prodýchejte to místo, odkud se panika šíří. S každým nádechem toto místo trošku uvolněte a pošlete tam trochu klidu a lásky.

Už to zní ezotericky? Ale vůbec ne. Vlastně jen říkám, mějte rádi i svoji paniku, i svůj plazí mozek a jeho pokyny ke ztuhnutí. Snaží se vás ochránit, aby vám nikdo neublížil. A je jen na vás, abyste těmto pomocníkům laskavě poděkovali a řekli, že to tentokrát zvládnete sami.

Prezentace jako dárek

Poslední dobou mi v práci s lidmi s trémou hodně pomáhá zvědomění, že prezentace je dialog. Je to oboustanná komunikace, není to jen o vás a vašem úspěchu nebo selhání. Je to o myšlenkách, které vy chcete dát publiku jako dárek, se srdcem na dlani. A je to o publiku, jestli bude umět tento dárek přijmout.

Zároveň upřená pozornost, se kterou vás publikum pozoruje je plná očekávání, podpory a zájmu. Přijměte tuto pozornost také jako dárek od publika pro vás.

Zkuste si na příští prezentaci udělat takové malé Vánoce, kde se vyměňují dárky, ze kterých se mohou všichni radovat. Vy dejte publiku vaše upřímné myšlenky a dovolte si přijmout jeho podporu a pozornost. A pokud bude "dědeček" (kolega, host v publiku, klient) zase remcat, tak mu dejte rum a doutníček a pošlete ho na procházku.