Při prezentaci maká posluchač stejně jako řečník.

Nekomunikovat je snadné a bohužel i toxické. Pojďme se zamyslet, jak nabourávat jeden zažitý stereotyp.

Nedávno jsem přišla na konferenci a přistihla jsem se, jak okamžitě zapadám do role anonymního člena publika v potemnělém sále. Vytáhla jsem mobil, projížděla soci sítě, poslouchala na půl ucha a občas si udělala poznámku nebo napsala otázku přes sli.do. U čtvrtého řečníka jsem si pomyslela:

"A čím ty mě pobavíš, hošíku."

Samotnou mě zarazila arogance a pasivita, která se mi vkradla do hlavy. Znáte to?

Stereotyp, ve kterém jedeme všichni

Proč předpokládáme, že prezentátor je bavič, jehož prací je nás strhnout, okouzlit, uchvátit, přesvědčit? Proč očekáváme, že řečník aktivně vysílá a posluchač pasivně přijímá? A proč se nám tyto stereotypy objevují v celé řadě komunikačních situací? Na rodinném obědě, na pracovní poradě, na školení...

Pokud si sáhnete do svědomí, věřím, že najdete moment v nedávné době, kdy jste si řekli to stejné:

"A čím ty mě pobavíš?"

Trochu jako ve škole

Důvody mohou ležet na více místech.

• prostor pro prezentátora může příliš připomínat školní třídu se stupínkem a nevybízí k interakci
• jako posluchač nerozumím smyslu a hlavní myšlence prezentace a tak se rychle odpojím
• rozptylují mě další povinnosti a nedokážu věnovat plnou pozornost prezentaci.

Je to hlavně o osobní zodpovědnosti každého z nás

Dovolím si tvrdit, že ten nejzávažnější důvod leží v naší zodpovědnosti. Přijímáme jako publikum zodpovědnost za úspěch prezentace? Uvědomujeme si, že prezentace je dialog a tedy záleží i na přijímači, jestli se dílo podaří?

Řečník se může rozkrájet, ale pokud mu publikum nevěnuje pozornost, nemá šanci své myšlenky předat. Nejlépe si to můžeme ukázat na pracovní poradě. Váš kolega, který prezentuje drobný zlepšovák v interních systémech není žádný Martin L. King a jeho návrh na změnu zápisu evidenčního čísla není "The Dream". O to víc potřebuje podporující publikum, které mu věnuje svoji pozornost a přemýšlí o jeho myšlenkách.

Naslouchání je dovednost, kterou lze rozvíjet stejně jako prezentování. Odkud začít?

• nastavte si pravidla, jak si jako skupina ohlídáte, že jste duševně přítomní
• každý jedinec má zodpovědnost za to, aby myšlenky řečníka byly pochopeny
• každý si může říkat o dovysvětlení smyslu, shrnutí, parafrázování.
• každý si může říct o pauzu, abyste byli schopní plného soustředění
• nabízejte kolegům zpětnou vazbu k jejich prezentacím, ale nekritizujte bez souhlasu řečníka
• otevírejte skupinové diskuse o tom, jaký formát prezentací má na vašich poradách smysl a přináší nejvíc celému týmu
• mějte dobře vydefinované, co je vaším společným cílem, proč vlastně prezentujete a proč je to pro všechny zúčastněné důležité.

Toto všechno jsou větší kroky, které vyžadují otevřenou, upřímnou debatu ve skupině. 

Dvě drobničky, které přinesou efekt okamžitě.

• nejdřív zkuste na porady chodit bez notebooků a mobilů. Ať zmenšíte bariéry mezi sebou.
• neschovávejte se za slidy a LCD obrazovky. Co nejvíc mluvte napřímo s kolegy, dívejte se do očí.

Poj'dme tedy víc makat jako posluchači a nenechávejme všechnu dřinu na řečníkovi. Vyplatí se nám to, až bude řada na nás vystoupit se svou myšlenkou.